Společnost Dallmayr zhruba před rokem spustila v Česku nevídaný projekt. V sídle firmy v Jesenici u Prahy vznikla galerie latinsko-amerického umění Latin Art. O projektu jsme si povídali s generálním manažerem Dallmayr René Sionem a manažerkou galerie Kat.

Společnost Dallmayr zhruba před rokem spustila v Česku nevídaný projekt. V sídle firmy v Jesenici u Prahy vznikla galerie latinsko-amerického umění Latin Art. O projektu jsme si povídali s generálním manažerem Dallmayr René Sionem a manažerkou galerie Katerinou Bohac Linares.

Můžete začít popisem galerie ve vaší firmě?

René Sion: V době, kdy galerie vznikla, byla tahle budova nová a prázdná. Byli zde pouze zaměstnanci, kteří se sem přesunuli ze staré budovy. Přemýšleli jsme, jak interiéry zkrášlit. Po více než dvou letech nás oslovila jedna společnost, že zakládá galerii s kavárnou v centru Prahy a že by chtěli naší kávu. Tehdy z toho projektu sešlo, ale díky tomu jsme se seznámili s Katerinou Bohac Linares. Je to venezuelská malířka a zároveň v Česku má velkou kolekci obrazů svých přátel a kolegů z Jižní Ameriky. Slovo dalo slovo a objednali jsme několik obrazů do zasedací místnosti formou pronájmu.

Protože obrazy z Jižní Ameriky jsou takové barevné, živé a mají mnoho energie, lidé na ně pozitivně reagovali. Zaměstnanci se o obrazy velmi zajímali a naši zákazníci, kteří se tehdy zúčastnili našeho školení, na velmi pozitivně reagovali. Inspirovalo nás to k tomu, že jsme začali obrazy instalovat i do dalších prostor. Kdosi tomu začal říkat galerie. Do té doby nikoho nenapadlo tomu tak říkat, ale viselo tu už 150 obrazů. Když už jsme měli galerii, tak někoho napadlo, že bychom mohli udělat vernisáž, tak jsme jí s velikou nadsázkou připravili, pozvali jsme pár přátel. A jaké bylo naše překvapení, když v únoru 2012 v sobotu ráno v -25 stupňovém mrazu přijelo 120 lidí v kravatách a společenském oblečení. Byli mezi nimi naši přátelé a klienti. Tak vzniklo spojení Latin Art a Dallmayr.

A proč zrovna obrazy?

R.S.: Samozřejmě, že jsem v té době měli na mysli, že bychom sem dali nějaké plakáty s kapučínem a kávovary, to je takové standardní a očekává se to. Firmy, které dělají jeřáby, také mají v zasedačkách obrázky jeřábů, nikoho to nepřekvapí, ale ani nějak zvlášť nezaujme. My jsme měli to štěstí, že místo běžných plakátů zde máme fantastická originální díla.

A pak už se lidé ptali, kdy bude další vernisáž, začalo se o tom psát i v Jižní Americe. Katerina začala plně prostor využívat pro další kulturní aktivity, což aktivně podporujeme. Do dnešního dne zde proběhlo osm vernisáží, které navštívilo mnoho zajímavých lidí. Už to nejsou jen naši přátelé a zákazníci, ale i veřejnost, která má zájem si nějaký obraz koupit nebo třeba poznat naší společnost a ochutnat naší kávu, zkrátka vznikla tady jakási tradice, se kterou už se dnes počítá. Jako firmu nás to těší z několika důvodů je to tady hezké a dnes už si málokdo dokáže představit, že by tady ty obrazy nebyly.

Zákazníci, když přijdou, tak je to zaujme a naší firmu to také někam společensky posunulo. I když to vzniklo spontánně, tak naše aktivita má určitý společenský dopad. Vznikají tady zajímavé situace, kdy přijde na vernisáž ze skutečného zájmu třeba Helena Vondráčková s manželem, Jaroslav Svěcený, Felix Slováček, Heřmánkovi a další. Protože jsou zde většinou cizinci, těší se osobnosti určité anonymitě, a o to víc si to užívají. Vernisáž doprovází vždy latinskoamerický tanec a hudba, návštěvníci mohou ochutnat originální kulinářské výrobky. Postupně se záběr rozšiřuje i o výtvarníky mimo Latinskou Ameriku, ale se vztahem k ní.

Konkrétně jaké?

Katerina Bohac Linares: Například ukrajinská malířka Ivanna Kochmar, Španěl Oscar Rey, bude zde rumunský malíř Teodor Buzu, jehož vernisáž proběhne v září. Díky tomu nás navštívila velvyslankyně Rumunska Vždyť několik evropských národů odvozuje svůj původ od latinských kořenů. Proto budeme spolupra- covat i například na operním recitálu, který proběhl za pár dní. Zpívat bude Markéta Mátlová, česká sopranistka. Dnes probíhá globalizace i v umění. S tím souvisí i to, že v centru Prahy chceme otevřít Latin Centrum Prague, což bude prostor, který bude latinsko-americkou kulturu propagovat jako celek. Budeme zde dělat koncerty, představovat taneční folklór a vzdělávací agentura.

R.S.: Abychom vysvětlili tu souvislost. Tím, jak se tady začaly dělat akce, o které je zájem a máme spojení s diplomatickým sborem. Zmíněná velvyslankyně je velmi kulturní člověk je nadšená nejen naší kávou, ale i tím, co děláme. Je fakt, že káva je svého druhu společenské médium. My jsme si to uvědomili při poskytování kávových cateringů. Vidíme, že lidem nevadí, když stojí frontu. Po jídle postupně přejdou ke kávě, povídají si, sledují baristu. Podobně funguje umění. Část kávy kupujeme v Jižní Americe, takže to má návaznost a logickou souvislost. To dává té naší činnosti radostný a pozitivní společenský přesah. Cítíme, že dáváme návod i jiným firmám, jak něco dobrého snadno podpořit.

Jak Češi, nebo obecně středoevropané vnímají latinsko-americké umění?

K.B.L.: Určitě mají zájem o to, co se tam děje. Zajímají je jiné pocity, chtějí se podívat, co je odlišné od Česka. Oproti zdejšímu umění má tamní jinou energii, jinak pracuje s barvami. Jsou zvědaví, jaký je tam život. Latinská Amerika je pro ně exotická, ale má dobré umění.

R.S.: Ti umělci, které zde teď máme, to jsou špičkoví umělci. Francisco Itriago a Nelson Callejas například učí umění na univerzitě. Nejsou to lidé, kteří by se malování věnovali jen z amatérského zájmu, ale jsou to profesionálové s hlubokým prožitkem. Je to z jejich děl znát.

K.B.L.: Češi mají zájem o kulturu Latinské Ameriky. Mohou cestovat, a co my chceme dělat, je přinést tamní umění blíž, přímo sem. Hledáme špičkové umělce, kteří berou svojí práci vážně.

R.S.: Musím říci, dle zkušeností lidí, kdo byl v Jižní Americe, že jí miluje. Tady sice slýcháme ve zprávách negativní informace,ale neznám nikoho, kdo tamní země navštívil, aby se rád při nejbližší příležitosti do exotiky Jižní Ameriky rád nevracel. Reálný svět je od toho turistického určitě odlišný, život tam není snadný ale latinoameričané jsou životní optimisté, od kterých bychom se měli učit. Například kardinál Dominik Duka vidí v Jižní Americe velký potenciál. Lidé, kteří mají zkušenost s latinskoamerickým světem obrazy kupují, aby jim připomínaly jejich zážitky. V Evropě se vlna zájmu o Jižní Ameriku projevuje již několik let, do Čech pomalu přichází. Nejsou to jen mexické restaurace, ale i nejrůznější kulturní a společenské aktivity přibližující tamní kultury.

Plánujete ten prostor nějak rozvíjet?

R.S.: Rádi bychom. Katerina je motorem, který ten prostor posouvá. Víc budovu nenafoukneme, pro firemní akce jsme už otevřeli i skladovací prostory, kde si lidé uvědomí, jaký rozsah má naše práce. Odevšad na naše návštěvníky dýchá směs vůně lahodné kávy a pestrých barev obrazů naší galerie

www.event-promotion.cz/portal/cz/casopis/